Kam za tancem   Tančírny a plesy   Pro tanečníky   Pro pořadatele   Kontakt 
Co můžete na mých tančírnách očekávat?

Pokud Vám vadí, že si na některých plesech a bálech dostatečně nezatančíte, u mě určitě strádat nebudete. Nabídnu Vám nejen vyváženou směs kompletního repertoáru Standardu (Waltz, Quickstep, Tango, Valčík, SlowFox) a Latiny (Cha-Cha, Jive, Rumba, Samba), případně i moderní Latiny (Salsa, Bachata, Kizomba, Tango Argentino, Merengue, Zouk), ale dle přání i další styly spadající do kategorie společenských tanců (Blues, Polka, Mambo, Paso Doble, Mazurka, Country, Čardáš, Sirtaki, Letkiss či další).
Nezanedbatelný je i fakt, že jako taneční nadšenec (až na výjimečné experimenty) dávám při výběru hudby pozor, na co se dá a nedá tančit, jak z hlediska čitelnosti rytmu, délky tance, tak i rozmezí temp, takže si u mě na parketě zatančí tanečníci již zkušenější i začátečníci.
Strukturu tanečních akcí sice řídím dle vlastního názoru, přesto patřím k DJům, kteří respektují přání tanečníků a snažím se vyhovět jakémukoliv přání, které nenarušuje celkovou koncepci. Nepatřím do kategorie DJů, kteří necitlivost k dění na parketě (obvykle vyjádřením typu „nejsem žádný jukebox“) prezentují jako svou přednost. Proto, pokud si ke mně jdete zatančit, neobávejte se a přijďtě si říci o přání. Chcete-li mít jistotu, že se na Vaše přání dostane, můžete si o něj dopředu napsat na E-mail:
„info@tancirna.eu”.

Něco málo o vzniku a myšlence tančíren

Myšlenka, věnovat se aktivně tančírnám, vznikla v době, kdy jsem intenzivně zájmově tančil. Kromě tanečních kurzů a reprezentačních plesů některých tanečních škol, kde si taneční mistři pohlídají repertoár kapel, v podstatě nebývá moc příležitostí, kam si jít zatančit, protože až na výjimky plesy a bály nejsou taneční, nýbrž pouze společenskou záležitostí, kde tanec je až na posledním místě, a chcete-li si zatančit víc, než jen Polku s Valčíkem, příliš neuspějete. Pokud pak nemáte čas věnovat se tanci na klubové úrovni, jste v podstatě po skončení tanečních kurzů odsouzeni k úplnému zapomenutí.
Dalším podnětem, který dal vzniknout tančírnám, byl postupný zánik jedné věhlasné místní akce, „Večerů při svíčkách”, které ve svých počátcích byly velice kvalitní taneční záležitostí, při níž hudba, na kterou se dalo jen „šlapat zelí”, nezabírala více než čtvrtinu večera. Jejich postupná vzrůstající obliba však měla za následek komercionalizaci, tedy zvyšování podílu hudby, na kterou tančí „netančící většina”, tj. hudby, na kterou se nedají tančit tance, které se pracně učíme v tanečních kurzech, a které naše tělo bez pravidelného tréninku rádo rychle zapomíná, což nás, nadšence do společenských tanců, časem otrávilo natolik, že jsme na ně přestali chodit, čímž Večery přišly o jádro nejvěrnějších fanoušků a postupně se ze scény vytratily docela.
Jako tanečník jsem zažil mnohé tančírny, ať už u nás, nebo v Brně, kde jsem tanečně procitl, a kam si dodnes občas jezdím do jedné z největších tančíren, v klubu Babylon, zatančit. Na všech bylo zajímavé sledovat, jak se se zmíněným problémem tlaku komerce vyrovnávají. Obě krajní polohy, tvrdošíjné odmítání žádaného, nebo naopak úplné podlehnutí davu, mají za následek neslavné konce, z čehož jako DJ čerpám poučení. Na svých akcích tak dávám prostor jak tancům nejžádanějším, tak i menšinovým záležitostem, samozřejmě v rozumném poměru k jejich žádanosti. Hranice toho, na co si u mě zatančíte, je dána dvěma podmínkami: Tanec samotný musí být postaven na existenci opakovatelných krokových variací, a za druhé se musí jednat o společenskou záležitost (společnost = dvě a více osob zároveň, tedy nic pro sólisty).
© 2019 minn
 nahoru